Jdi na obsah Jdi na menu
 


Těžké soužití se zlým sousedem

23. 10. 2015

Před deseti lety jsem v Lichkově zakoupil zdevastovanou rekreační chalupu s velkým pozemkem zavezeným sutí a odpadky. Jsem romantik a mám zálibu v zahrádkaření. Zaujalo mě hlavně několikaúrovňové rozložení zahrady a sousedství s řekou.

    Měl jsem předsevzetí, že se sousedy budu udržovat velmi přátelské vztahy, jaké jsem znal ze svého bydliště. Měl jsem na mysli vzájemnou výpomoc v případě potřeby, společná posezení při návštěvách, opékání kuřat, společenské akce apod.

    Proto jsem s povděkem přivítal, když se mi záhy přihlásil soused z vedlejšího domu, že by mi pomohl se zednickými pracemi. Rád jsem jeho nabídku přijel. Hned druhý den se pustil do práce. Předal jsem mu klíče od baráku, aby nebyl závislý na mé přítomností. Práce mu šla dobře od ruky a byl skutečně pečlivý a zručný.

    První náznaky problémů nastaly při platbě za provedenou práci. Když jsem mu předával předem dohodnutou částku, začal mi tvrdit, že jeho pracovní tempo je nadstandardní a že bych měl připlatit. Dokážu ocenit dobrou práci, tak jsem připlatil. Tatáž situace se ale opakovala vždy znovu . Byla dohodnutá cena za úkon – ale při placení jsem musel vždy „přitlačit“.  Řekl jsem si: „člověk je to trošku bezcharakterní, ale jako fachman dobrý“, a  přistoupil jsem na jeho hru.

     Mé posouzení jeho charakteru se záhy začalo potvrzovat. Jednou jsem neplánovaně přijel na chalupu a nachytal jsem jeho syna, jak vychází z půdy v doprovodu cizího člověka. Měl jsem dojem, že onen cizinec mě nedávno zastavil před chalupou a poptával staré skříně. Ptal jsem se zedníka, co tam ten člověk chtěl. Prý to byl jen zvědavý kamarád, ale se starožitnostmi nemá nic společného. Prý je to expert přes počítače. Řekl jsem si, že jsem se asi spletl, ale pro jistotu jsem dveře na půdu zamkl.

Jaké, ale bylo mé překvapení. Když jsem druhý den našel dveře na půdu otevřené šperhákem. Na můj dotaz, co to má znamenat odvětil zedník, že tam hledal pytle na materiál. Semínko nedůvěry bylo zaseto, ale právě se obkládala koupelna, kterou bych sám nezvládl. Půdu jsem zabezpečil řetězem s visacím zámkem a zedník pokračoval. 

   Po několika dnech jsem navštívil bazar v Žamberku. Několik věcí mi tam bylo povědomých. Jel jsem se na chalupu přesvědčit a má předtucha se naplnila – předměty z půdy byly pryč. Navštívil jsem rodinu zedníka a čekal jsem, co mi na to řeknou. On i jeho manželka dělali mrtvého brouka.

    Prodavačka bazaru mi však ochotně předala adresu překupníka mých věcí a nebylo složité dohledat celý průběh transakce. Zedníka jsem měl na lopatkách, stačilo jen konat. Po konzultaci se známým policajtem jsem nakonec trestní oznámení stáhnul. Bylo mi řečeno, že kvůli pár krámům nemám riskovat zapálení chalupy, nebo něco ještě horšího.

Zedníka jsem na hodinu vyhodil a koupelnu si dokončil sám. Dodatečně jsem zjistil, že je posedlý krádežemi - zejména  starého železa. Desítky kilogramů různých řetězů a kovových předmětů odešly z mé chalupy s ním. Ještě jsem z něho vypáčil alespoň ukradené konzolky k umyvadlu.

    Další neblahé zkušenosti s tímto sousedem a jeho ženou nedali na sebe dlouho čekat.

   Jeho žena, mediálně známá obchodnice vařečkami, které kradla na svém pracovišti, mi vzkázala, že pokud si děti z bytovky nebudou moci hrát na mém pozemku, jak byly zvyklé, tak mi nedovolí přípojku do plánované čističky odpadních vod bytového družstva. Když mi pak  sklidila záhon mrkve se suverénním odůvodněním, že ji potřebovala do polévky, pochopil jsem, s jakou rodinou mám tu čest. Mnohokrát jsem viděl jak po návratu z práce soused vyndává z auta kanystry s nesporně kradenými pohonnými hmotami a různým materiálem z práce.  Jeho chorobnou nenechavost mi potvrdil i jeho spolupracovník.

        Mezitím věci nabraly prudký spád.  Snad ze msty, že jsem odhalil jejich rodinné hříchy, nebo že jsem nebyl ochoten poskytovat zahradu jako hřiště pro jeho děti a vnuky - ale pravděpodobně z vrozené zloby a závisti, si soused začal vylévat vztek na mém malém pejskovi. Jednou, když kolem něho proběhl (podotýkám, že mimo pozemek bytovky), těsně ho minul železnou kramlí. Pak mu začalo vadit,  že po zkušenostech s ním na něho štěká. Jeho nadávky přes plot se nedají ani reprodukovat. Ačkoliv jsem sám velmi mírný a nekonfliktní člověk, tehdy jsem se neovládl a použil jsem také pár peprných výrazů na adresu jeho rodiny.

     Následující noc jsem měl rozřezaný nový bazén za 5000 Kč postavený na mé zahradě. Řezy nebyly ve švech – tak jsem jej opravil a znovu naplnil. Druhou noc si soused dal záležet a bazén totálně zničil. 

      Jeho syn má též v držení psa - velmi nebezpečného. V rozporu s předpisy jej nechával často pobíhat volně a bez náhubku. Jednou ho, snad záměrně, poštval na mého pejska. Neoplocenou částí zahrady jej vpustil na můj pozemek. Jeho pes těžce zřídil mého pejska. Když jsem se neudržel zlomen žalem nad potrhaným pejskem, a vynadal mu za jeho bezohlednost, syn souseda mě pěstí srazil mezi kameny mé vlastní skalky a způsobil mi odřeniny předloktí. Za týden jsem zaslal sousedovi doklad o ošetření psa na veterinární stanici v H.K. Nereagoval. Postupně mě léčba psa přišla na 14 000 Kč.  

       Jednou si mě zavolal k plotu, že si nalijeme čistého vína: Buď pes na něho přestane štěkat, nebo mu zakroutí krkem. Žil jsem v domnění, že štěkot psů už tak nějak k vesnici patří.  Pes samozřejmě občas štěká dál, tak žiji ve stresu, kdy splní svoji hrozbu.

       Sousedova nenávist nabírá na důrazu. Když kolem mě projíždí autem, otevřeným okénkem na mě pubertálně pokřikuje urážky a nadávky.  To samozřejmě nechávám bez reakcí. Vypovídá to něco o jeho IQ.

       Před časem vymyslel nový „trik“. Najel autem s otevřeným kufrem k hranici  mého pozemku a spustil naplno autorádio. To se opakovalo denně, kdykoliv jsem se objevil na zahradě, nebo jsem tam měl hosty, do té doby, než mu domluvila policejní hlídka. Hájil se zdůvodněním, že špatně slyší, tak nastavuje nejvyšší hlasitost.

      Nedávno jsem si připravil k zabetonování do země svařenou konstrukci na dětskou prolézačku. Jedné tmavé noci změnila majitele a děti bohužel přišli o atrakci. Není těžké domyslet, kde skončila.

    Na podzim jsem byl požádán domovníkem bytovky, abych ostříhal hraniční živý plot, z jejich strany. Když jsem se pustil do práce, přiběhl "zlý soused" a násadou od lopaty mě srazil na zem se slovy, že tam nemám co dělat a k povolení potřebuji souhlas všech nájemníků. Podotýkám, že jsem po těžkém úrazu páteře a  po prudkém nárazu můžu prožít zbytek života na invalidním vozíku.

     Mám rád zvířátka. Tak jsem si pořídil rodinku afrických koz. Začátkem února jsem se radoval z přírůstku dvou roztomilých kůzlátek. Abych se ale přespříliš neradoval, tak mi soused z přivřených vrat garáže zastřelil vzduchovkou jedno třídenní kůzlátko a dospělým kozám prošpikoval hřbet olovem. 

      Onehdy se soused zmínil před spolupracovníkem, že mě zabije a rád si to půjde odsedět. Beru to ve svém věku s nadhledem  a pokorou. Co se má stát, to se stane.

     Co říci závěrem. Závidím těm, co žijí na samotě u lesa oproštěni od zlých sousedů. Nikdy dříve jsem se nesetkal s takovou bezdůvodnou zlobou a závistí. Nevím, co bude následovat. Prožil jsem pestrý život a setkal se s mnoha lidmi, ale tento člověk je beze sporu ten nejhorší, jakého jsem potkal. Chalupu jsem nechal proti žhářství pojistit na vysokou částku a dále prožívám své malé radosti. Na jaře, kvetou bledulky, krokusy, talovíny, narcisy, pak stromy, lilie a další.    Každoročně se těším se na přílet čápů na protější komín. Věřím, že vzduchovka nemá takový dostřel, aby mě zlý soused připravil i o tuto radost.