Jdi na obsah Jdi na menu
 


Úryvek z rozhovoru s Jaroslavem Duškem

17. 9. 2011

 Jak vás napadlo mluvit s kameny ?

Napadlo mě to nejsilněji, když jsem před lety letěl na Island a v průvodci jsem narazil na zmínku o tamějším mystikovi snad z osmnáctého století, který hovořil s kameny. Mluvil s nimi tak, jako to dodnes dělají šamani.

S čím ještě mluvíte?

S čímkoli můžete mluvit. Všechno se sebou mluví. Všechno živé, stvořené, komunikuje navzájem. Málo lidí třeba řekne, že jim jsou kameny lhostejné, že je nikdy žádný nezaujal. Naopak hodně lidí řekne, jaký našli krásný kámen. Nějak s ním komunikují. Nedávno mi říkal režisér a cestovatel Viliam Poltikovič, že mluvil s nějakým šamanem a ten mu sdělil, že není ani tak podstatné, v co lidi věří. Jestli jsou duchovní nebo nejsou. Podstatné je, aby pěstovali rostliny na zahrádce. A na vše ostatní sami časem přijdou. Komunikací s těmi rostlinami. My jsme zaměřili naši pozornost jinam, na peníze a banky, na hospodářský růst.

A ocitáme se v čím dál větším chaosu. Zaměřili jsme pozornost někam, kde není živý proud. Je tam spíš naše sobectví, s nímž přistupujeme k Matce Zemi. Přistupujeme k ní ne jako k matce, ale jako k supermarketu země. Tam jdu a všechno si vezmu. Ropu, suroviny, všechno. Vždyť jsem tu nejchytřejší, ne? Tak na to mám právo si to vzít a prodat! Ta hra už je únavná. A taky sebevražedná.